Jak si postavit domácí saunu bez kabiny a ušetřit místo

Při kombinaci materiálů dejte pozor na vrstvení. Nejčastější chybou je umístit těžký materiál na vnější stranu a lehkou izolaci dovnitř. Pak se akumulovaná energie ztrácí do exteriéru. Správné pořadí je: z interiéru těžká vrstva, pak izolace a nakonec obvodový plášť. Pokud rekonstruujete starý dům, nechte vnitřní cihlové zdi přiznané nebo je obložte těžkým materiálem, ale neuzavírejte je do lehkých sádrokartonových dutin, které akumulaci zcela potlačí.

Při navrhování vždy počítejte s plochou stěn, které mají akumulovat. Jedna 10 cm silná přizdívka u kamen nestačí pokrýt tepelné ztráty velké místnosti. Podstatný je povrch: čím větší styčná plocha s tepelným zdrojem a vzduchem, tím lépe. Preferujte proto stěny bez nábytku před nimi, případně použijte těžkou podlahu. Teprve když jsou tyto předpoklady splněny, řešte, zda zvolit cihlu, beton nebo kámen – každý z nich má podobné tepelně akumulační vlastnosti, liší se hlavně cenou, pracností a vlhkostním chováním.

Domácí sauna bez kabiny je skvělý kompromis pro byty i malé domy. Nevyžaduje velké investice a snadno ji sestavíte i složíte. Stačí dodržovat pár pravidel a poslouchat své tělo. Možná zjistíte, že vám vyhovuje víc než drahá kabina – protože si ji přizpůsobíte přesně svým představám. A když budete chtít, můžete si do prostoru přidat i pár kapek éterického oleje do misky s vodou, aby zážitek voněl ještě lépe.

Jak odhadnout potřebnou tloušťku podle účelu místnosti Nejprve si ujasněte, co od zdiva čekáte. Pokud chcete jen tlumit výkyvy teplot mezi dnem a nocí, stačí těžká příčka nebo přizdívka u zdroje tepla. U podlahového vytápění je vhodné těžké zdivo v přízemí, které rovnoměrně rozloží teplo. Pro pasivní solární zisky orientujte akumulační stěny na jih a volte tloušťku tak, aby teplo prošlo přes den do hloubky a v noci se vracelo zpět. Optimální je 150–250 mm; užší stěna se prohřeje příliš rychle, širší zase nestihne uvolnit teplo včas.

Pro lepší zážitek si na dno postavte nádobu s horkými kameny, na které budete lít vodu. Kameny zahřejte v troubě nebo na plotně a pak je opatrně přeneste do prostoru – používejte chňapky a nespěchejte. Jakmile je sauna připravená, položte na zem ručník nebo dřevěný rošt, aby nohy nebyly na studené podlaze. Teplota by se měla pohybovat mezi 60 a 80 stupni Celsia, ale neměřte ji teploměrem v místnosti – vsaďte na vlastní pocit. Pokud se vám začne motat hlava, okamžitě jděte ven.

Jak vrátit sedačce funkci bez velkých investic U mechanicky nastavitelné opěrky začněte tím, že zkontrolujete plynový píst a aretaci. Pokud opěrka padá vlastní vahou, povolte šroub, kterým je připevněna k sedáku, a zkuste ji posunout o dva až tři centimetry výš a blíž k opěradle. Často pomůže i dotažení všech spojů a šroubů – vratká konstrukce nutí tělo k neustálé korekci polohy. Pokud je sedačka sešívaná nebo lepená, vraťte jí podporu pomocí tuhé podložky. Stačí kus překližky, kterou vložíte mezi sedák a spodní rám – bederní segment pak dostane oporu, i když je samotná opěrka už povolená.

Tloušťka zdiva sama o sobě akumulaci příliš nezvýší, pokud je materiál lehký. Například pórobetonová tvárnice o tloušťce 300 mm má sice lepší tepelný odpor, ale její tepelná kapacita je nízká. Naopak 240 mm plné cihly pojme více tepla, i když hůře izoluje. Prakticky to znamená, že pro akumulační stěny v interiéru, které mají přijímat teplo ze slunce nebo od kamen, použijte tloušťku alespoň 200–250 mm hutného materiálu. U vnějších stěn je rozumné oddělit funkce: těžkou vrstvu zevnitř a tepelnou izolaci zvenčí.

Při stavbě či rekonstrukci domu s těžkým zdivem se často řeší jen tepelný odpor. Pro akumulaci tepla je ale klíčová jiná veličina – objemová hmotnost a tepelná kapacita materiálu. Čím těžší a hutnější zdivo, tím více energie do sebe pojme a následně ji postupně uvolňuje. Proto se vyplatí rozlišovat mezi izolací a akumulací: to, co dobře izoluje, obvykle špatně akumuluje, a naopak. Pro obytné místnosti, kde chcete využít teplo z krbových kamen nebo sluneční zisky, volte raději materiály s vysokou hustotou, jako je plná pálená cihla, beton nebo vápenopískové tvárnice.

Běžný laik často volí nejtlustší možnou tvárnici „pro jistotu". To ale vede k zbytečnému zabrání místa a vyšší hmotnosti, která zatíží základy. U vnitřních akumulačních stěn je zbytečné překračovat 300 mm, pokud nemáte specifický požadavek na velký fázový posun. Pro běžný provoz domu postačí kombinace 200 mm těžkého zdiva a kvalitní vnější izolace. Tepelnou setrvačnost pak ovlivníte spíše podlahou a omítkami než samotnou tloušťkou stěny.